Proč dítě onemocní? Vše souvisí se vším

Nevěřím na náhody. Nevěřím na fenomény, samostatně stojící bez návaznosti na věci kolem sebe. Žiji ve světě, kde všechno se vším souvisí. Proto, když mé děti onemocní (např. průjmem), první otázku, kterou si pokládám, je, co nám má jejich nemoc sdělit? Co jejich nemoc projevuje? Jaká nerovnováha v našem životě je právě manifestována na povrch.

Nemám medicínské vzdělání. Mé děti netrpí žádnou chronickou střevní poruchou.

 

Jediné, co vám mohu nabídnout, je zkušenost obyčejné matky tří dětí, která má oči otevřené a ptá se: „Proč?“

 

Věřím v psychosomatiku

dětská ruka se drží prstu rodiče

Nemoci u dětí jsou pro nás ukazatelem nerovnováhy v rodině

 

Už několikrát jsem si na vlastní kůži ověřila, že má mysl a tělo jsou propojené jako voda a mléko. Skrz svou mentalitu ovlivňuji své tělo a díky práci s tělem ovlivňuji svého ducha. Ráda pozoruji souvislosti mezi nemocí a prostředím, ve kterém žijeme.

Hledám souvislosti i v typických dětských nemocech. Bolest ucha, viróza, průjem pro nás nejsou jen nemoci, které je třeba vyléčit, ale jsou pro nás ukazatelem nerovnováhy v rodině.

 

Bolí mě ucho, protože už nic nechci slyšet!

Například když mé dítě bolí ucho, dává mi tím najevo, že už nechce slyšet ty ostré zvuky kolem sebe. Obecně může jít o časté hádky v rodině, nebo o ostrou mluvu, se kterou se na dítě běžně obracíme. Má dcera je velmi citlivá na hluk. Přestože se hádáme velmi málo, je to ona, kdo nejvíc protestuje při pláči miminka a zacpává si uši. Už to prostě nemůže dál nést. A když je oslabená jinou nemocí,  stačí málo, a bolest ucha je na světě.

 

Stres v hlenech

Stejně tak se ptám, když mají děti virózu, kašel, nebo rýmu. V knize “Nemoc jako cesta” od Thorwalda Dethlefsena a Ruedigera Dahlkeho se můžete dočíst, že ve chvíli, kdy je toho na vás moc, tak začnete “prskat”. Začnete kýchat, kašlat, bolí vás v krku. Jste přetížený, stresem, který se projevuje jako zánět a hlen v dutinách. Ve vašem těle je sváděn vnitřní boj, který už psychika nemůže unést a tak jej manifestuje ven.

Ano, i děti mohou být stresované. Buď přejímají stres náš bez možnosti získat odstup, přestože se jich to netýká, nebo jsou ony samy přetížené, školkou, častými návštěvami, pochody po městě, hlukem v dětských koutcích.

Není to o tom, abyste s dětmi seděli doma, ale o tom, abyste sledovali sebemenší projevy nemoci a především svůj vlastní vnitřní stav. Děti jsou s námi propojené. Jsme jako spojené nádoby.

 

Co se děje v nás, bude se dít i v dětech.

 

A když už onemocní, nezůstaňte jen u podávání léků, ale ptejte se: “Proč? Co mi má jejich nemoc říct o vnitřním stavu členů rodiny?”

 

Průjem z nepozornosti

Z nejnepříjemnější dětskou nemocí se setkávám, když děti lehnou střevní chřipkou. Buď něco špatného snědly, nebo si neumyli ruce, nebo chytly nějaký vir.

Vždy, když děti trpí průjmem, dělo se v rodině něco, co způsobilo, že jsme na ně neměli čas. Vždy, když se narodil nový sourozenec, prošla naší rodinou střevní viróza. Když jsme stavěli dům a jak ve vlnách řešili více a méně stresové situace, prošel naší rodinou nejeden průjem.

Neměli jsme čas kontrolovat, jestli si děti umyly ruce, když šly ze záchoda. Neměly jsme čas řešit jejich zdravou stravu. Neměly jsme čas dávat pozor, aby se nenakazily od jiných dětí. A “nemít čas” bylo jen vnějším projevem našeho vnitřního stavu – neměli jsem pozornost pro děti.

 

Hygiena, strava, emoce

A sem nepatří pouze péče o hygienu a stravu, ale i péče o emoce našich děti. Můj syn je například citlivý na žaludek. Mnoho spolknutých emocí se u něj projeví okamžitě bolesti břicha. V tomto ohledu mám štěstí i smůlu zároveň. Smůlu v tom, že Artura často bolí břicho, nebo je mu špatně, když sní něco náročného. Nemůže jíst buřty bez chleba, vypít rychle džus, nebo sníst celou zmrzlinu. A štěstí mám v tomto ohledu takové, že okamžitě vidím, jak na tom se svými emocemi je.

 

Vždy když se pohádáme, syna bolí bříško

 

Může ho bolet břicho z dietetické chyby, ale také vidím, že jej bolí břicho, když se pohádáme. Během hádky nedává nic najevo. Mlčí, dívá se na nás a dělá, že nás neslyší. A pak, když je po všem, přijde s tím, že jej bolí břicho. Pak nastává čas na objetí a naslouchání.

A toto jsou jen malé projevy, které se velmi rychle dají vyřešit. Pokud ale nevěnujeme pozornost nemocem našich dětí hned od začátku a neptáme se po vnitřní příčině, můžeme snadno sklouznout do klasických příznaků střevní virózy.

 

Vždy se tedy nejdřív ptám

Proč mé děti bolí břicho? Proč mé děti nejsou schopné něco strávit? Proč je mým dětem zle? A pak hledám způsob, jak to napravit. Jsou situace, kdy stačí trochu zpomalit, věnovat více pozornosti, povolit tlak.

Jsou ale situace, kdy není prostor. Nemáme časové ani mentální kapacity na získání odstupu a nahlédnutí do podstaty problémů.

Poslední střevní onemocnění, které postihlo celou naši rodinu, bylo pár dnů před porodem našeho posledního dítěte. Kolaudovali jsme dům, zařizovali převod trvalého bydliště, sháněli výbavu. Do toho všeho zavřeli soukromou školku a jediná babička, která byla ochotná hlídat, se začala plně starat o svou nemocnou maminku.

 

Neměli jsme kapacitu dávat pozornost našim dětem, přehlídli jsme jejich potřeby a pak to přišlo.

 

Artur přijel ze školky, byl to poslední den, kdy byla otevřená. V noci zvracel. Mysleli jsme, že mu bylo špatně z jídla, pak měl dva dny průjem.

Třetí den zvracela Amelie, naše druhé dítě. Z obou tekla hnědá kaše. Nechtěli jíst, bledli a spali. Já jsem běhala po domě s břichem a starala  se o jejich čisté povlečení. Nedala jsem ale dost pozornosti sama sobě. Někde jsem si málo umyla ruce, nebo jsem se z nepozornosti napila z jejich hrníčku.

Začalo být špatně i manželovi a poté mně. Nemohla jsem pořádně jíst a slábla jsem. Nakonec jsem to nevydržela a psala si o radu, jak vyčistit střeva, aniž bych tím vyvolala porod. Dostala jsem doporučení na enterosgel, probiotické kapky a střevní čaj.

Neměla jsem čas vše pořádně vyzkoušet, protože ten den, kdy jsem si tyto věci koupila, jsem porodila.

Využil je ovšem manžel.

 

Léčba střevního onemocnění

Stres z nadcházejícího porodu nás dostal všechny. A když už jsme všichni okupovali záchod a blicí kyblíky, je čas nejenom na vnitřní léčbu našich nemocných potřeb, ale i na léčbu vnější.

  1. Vyčistit.
  2. Nechat vymřít.
  3. Opatrně zaplnit.

Vše špatné ven!

 

V prvním kroku při průjmovém onemocnění se snažíme střeva vyčistit. Už tak neudrží nic, takže tolik nevadí, když je vyčistíme pořádně. tem dáváme sladkou Smectu. Sobě dáváme enterosgel.

 

První den téměř nejíme. Pokud děti nechtějí jíst, nenutíme je. Respektujeme potřeby jejich těl. Pijeme po douškách vodu, většinou minerálku. Není tak těžká na trávení a má v sobě alespoň stopové prvky, které našemu tělu buď už teď chybí, nebo brzy budou.

 

Kvalitní dieta je výzva

Druhý krok je náročný. Jedná se totiž o třídenní dietu – žádné sladké, žádný tuk. Bakterie žijí z cukru. Už několikrát se nám stalo, že druhý, nebo třetí den jsme polevili a dali dětem něco sladkého. A to nemluvím o sušence, ale třeba o kousku banánu, kuličce hroznového vína nebo piškotu. Průjem byl okamžitě zpět.

To samé platí pro tuky. Bakterie se v tucích nemnoží, ale tuky zatěžují trávicí trakt. Žaludek a střeva nemají sílu tuky strávit a tak je rychle vyženou ven spolu s tou trochou ještě zdravé mikroflóry.

A tady začíná ta těžší část. Najít potraviny, které nejsou sladké ani tučné, které budete schopní připravit s třesoucími se koleny, na kterých budete následující tři dny žít, a které budou již uzdravující se děti jíst, je vskutku náročné, alespoň pro nás.

Jíme rýžové placky, rozvařenou rýži a když už to nemůžeme vydržet, dáme si uvařené kuře s rýží, kdy z vody lžící vybírám tukovou vrstvu.

Nikdy jsem nevěřila, jak málo běžných potravin znám, ve kterých by nebyl tuk, nebo cukr. V tomto ohledu se ráda přiučím cokoliv nového.

 

dítě drží misku s malinami

Sebemenší dietetická chyba vrátila dětem průjem

 

Možná se vám to zdá přísné, ale mohu odpřisáhnout, že sebemenší dietetická chyba vrátila dětem průjem. Místo tří dnů byly děti nemocné i přes týden. Už vesele běhaly po zahradě, měly obrovské chutě, žadonily o piškot. A pak nočník ukázal tekutou pravdu.

 

Zaplnit a vyživit

Ve třetím kroku opatrně zaplňujeme a vyživujeme. Koupíme nekřesťansky drahé probiotické kapky pro malé děti. Sebe “odbudeme” tabletami. A pak při dietě rozvíjející trpělivost začínáme rýží a mrkví, kuřetem a rýží, bramborem a kuřetem. A velmi opatrně přidáváme náročnější a náročnější jídla. Musíme sledovat, co se děje s naším břichem, co nám říkají chutě.

Je zajímavé, že i když v tuhle chvíli můžeme mýt hlad a tento hlad jsme zvyklí uspokojit náročnými potravinami, tak po průjmovém onemocnění máme chutě, které nám pomáhají se uzdravit. A je docela dobré v nich setrvat, i když už jsou naše střeva připravená na kachnu, kafe a smetanový dort.

Ať už byla naše pozornost před onemocněním jakkoliv oslabená, nevolnost a průjem vás znovu vrátí zpět k tomu podstatnému. Znovu procítíme vlastní tělo. Ať už chceme, nebo ne, odpočineme si. Vrátíme pozornost ke zdravé a plnohodnotné stravě. Více pečujeme o sebe. A v neposlední řadě se popasujeme s našimi nestrávenými či nestravitelnými emocemi. Tam leží pravá příčina našich nemocí.

Přeji vám mnoho veselých a zdravých dnů!

 

Autorka článku:

Martina Mikolášová, maminka tří dětí, zakladatelka projektu Šťastná máma, autorka publikace “Cesta ke šťastnému mateřství”, spoluautorka projektu Podnikající máma.

 

 

Právě nyní trápí podobný problém i jiné rodiče. Sdílejte tento článek a pomozte jim >Share on FacebookTweet about this on TwitterEmail this to someone